top of page

V neděli 5.5. se konala asi nejočekávanější běžecká akce v České republice a i pro nás byl pražský maraton hlavním cílem v sezóně. Příprava v mém případě trvala asi 3 měsíce, kdy jsem postupně zintenzňovala počet výběhů za týden a ubírala další aktivity, které mi ve výkonu moc nepomáhaly. Poslední týdny jsem zcela opustila tréninky crossfitu, po kterém jsem měla nohy opravdu jak z olova. Obecně neběhám velké objemy, snažím se střídat delší pomalejší trasy (15 km) s kratšími rychlejšími výběhy (5 km). Tak jednoduchý to může být:-). Běžecký boty nazouvám v přípravě asi 5x týdně.

Celý maratonský víkend byl velmi chladný, v sobotu dokonce dost pršelo. Tohle jsou ale pro mě ideální podmínky. Právě už i jarní vyšší teploty mi dávají většinou dost zabrat při běhu. Při pohledu ráno na teploměr jsem se tedy dost zaradovala:-) jenom 4 stupně:-).

Celé Staroměstké náměstí bylo před 9 hod. na nohou. Organizátoři ohlásili rekordní počet běžců 10 600, co je uctihodné číslo. Do Prahy zavítalo taky přes 90 národností. Ta různorodost a barevnost je na těhle závodech nejzajímavější. Na startu je možné zahlédnout všechny věkové kategorie, běžce v napaditých převlecích, v kterých nechápu jak se může vůbec běžet nebo i běžce s hendikepem. Před všemi smekám.

Co se týká samotného běhu, hned po úvodních tónech tradiční Vltavy, jsem věděla, že dneska je můj den D. Běželo se mi skvěle od první minuty. Místo plánovaných 5,3 min/km jsem nastavila na 5,15 min/km a doufala, že se nedostaví krize. Všechno šlo lehce až asi do 30 km, kde se samozřejmě závod láme na část, když už nejsou zásadní nohy ale hlava. Svaly začaly tuhnout a hlavou začaly probíhat obavy, kdy teda ta velká krize přijde. Nakonec se žádná velká krize nedostavila. Samozřejmě člověk odečítá na konci metr po metru, bojí se, kdy přijde nějaká hrozná křeč nebo nevolnost a začíná být více a více nervózní. Na druhou stranu,


jak se blížítě k cíli na Staroměstkém náměstí, obrovská radost a endorfiny začínají popohánět unavené tělo. Nakonec jsem do cíle dorazila v čase 3:45. Ve srovnání s předchozími maratony jsem zrychlila, ale zásadní je pro mě ten zážitek a fakt, že jsem si to mohla užít a ne protpět. Brácha nakonec dorazil minutu před 4 hod., což je v jeho věku super čas a ve srovnání s minulým rokem zrychlil o 20 min. Kloubouček. Vtipně jsme si oba mysleli, že je přede mnou, hlavně když na Strakonické na mě vesele při otáčení mával. Ale okolo 30 km si prošel krizí, dostal křeče a já ho očividně někde tam předběhla. Nikdo nevíme, ale hlavně jsem se v cíli šťastně našli.

Každý závod se mi vyskytne nějaký problém. Tentokrát jsem zjistila, že po celonočním nabíjení mi sluchátka hlásí vybito. Naštěstí mamka neskutečně pomohla a na 10 km už mi předávála čersvě zakoupené pecky:-). Komu čest, tomu čest:-). Všimla jsem si, že většina běžců, už hudbu při běhu nepsolouchá, což ještě před pár lety tak nebylo, ale já prostě musím. Pomáhá mi to dost, tak nemám důvod měnit návyky:-).

2 dny po závodě naše chůze připomíná kačera a člověk si musí rozmyslet každý krok, ale určitě to všechno stojí za to. Maraton nás oba znovu nakopl a těšíme se na další akce.




26 zobrazení

Ve Světlé nad Sázavou se 6.4. konal 4. ročník běhu cyklostezkou pořádaný AZ Týmem. Závodu se účastnilo asi 140 běžců všech věkových kategorií. Mezi nimi byl také stoupenec našeho Ledeč Run Rocky teamu, který se umístil na pěkném 24. místě. Závodu také přálo skvělé počasí s bezchybnou organizací. Po běhu si každý mohl vychutnat domácí pečenou buchtu. Doufám že se uvidím opět na dalším ročníku a že si všichni uděláte výlet k nám do Ledče na Ledeč run.

32 zobrazení

Sezóna 2019 začala hned z ostra. V sobotu 12. ledna se konal ve Vlašimi závod dlouhý 23.6 km na 600m převýšenní. Tento závod má už dlouhou tradici. Já jsem se přihlásila zase klasicka spontáně bez trénování a to asi 2 týdny před. Počasí napomohlo opravdu k silnému trailovému zážitku. Buď vám to klouzala na ledě nebo v bahně. Byla to velká výzva a tělo bolelo ještě následující pátek, ale byl to velmi hezký závod. Na malé výjimky se běželo v terénu v hezkém přírodním okolí. Organizace klapala, zázemí bylo v místní Sokolovně, kde byla možnost se před závodem převléknout, a po závodě posedět, dát si guláš a využít sprchy. Jediný fail bylo, že závodníci dostali místo připínáčku na závodní čísla magnetky. Jak jsme tušili, nebylo to nejideálnější řešení. Vlastně jsem po startu už nezahlédla závodníka s číslem. V některých věcech není třeba experimentovat, protože fungují:-).

Ale určit závodu palce hore. Jen ať příští rok nasněží ještě víc:-).


15 zobrazení
  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon
bottom of page