První pocovidový závod 2021

Letošní zima byla pravděpodobně chladnější než obvykle, a to nemyslím primárně kvůli počasí ale spíše chladnější náladou každého z nás způsobenou pokračující pandemií. Nespočet akcí včetně sportovních událostí bylo zrušeno a všichni se s nadějí těšili na jaro, kdy jsme doufali, že se vše v dobré začne obracet. Naštěstí se tak i stalo a první závody se mohly začít odstartovávat i když ještě se značnými omezeními.

Naše Ledeč Run parta si na jaro vybrala závod v Hradci Králové nazvaný 'Křížová desítka'. Prostředí jsme už trošku znali z minulého roku, kde jsme si zaběhli na podzim půlmaraton.

Už při prvním pohledu na zázemí závodu bylo jasné, že staré pořádky se ještě na 100% nevrátily a to hlavně z důvodu zákazu hromadného startu a zákazu shlukování skupin lidí, ale i tak jsme měli ten starý dobrý pocit, kdy je člověk natěšený a zároveň nervózní před samotným vyběhnutím:-).

Běželo se v místním parku po rovince, a to do kříže, jak už název vypovídá:-). Pro ty, kteří nevyhledávají trasy, kde se musí běhat dvakrát po stejném úseku, tak systém asi nebyl ideální, ale za nás to žádný kámen úrazu nebyl. Počasí bylo tuto neděli jak z katalogu a po procházce a obědě v centru Hradce (který je podle mě super místo), jsme byli více než spokojení běžkoturisti:-).

Jen tak dál:)

Po večeru ve sklípku byla Výzva v Mikulově opravdu výzvou

Minulou sobotu jsme se zúčastnily s Kačkou posledního závodu série Rock Point Horské Výzvy. Jak už název napovídá, jde o sérii trailových kopečkových závodu. Předchozí akce byly na Šumave, v Krkonoších, Beskydech, Krušných horách, v Jeseníkách

a na Sázavě atd. Závodníci si mohli vybrat z trasy 26 km a poloviční 13 km. Stejnou trasu bylo možné si vybrat i pro běh se psy. Závodní sobota byl den jako z učebnice krásných dnů. Protože se závod běžel v samém centru jižní Moravy, tak příprava nemohla být jinde, než v jednom z místních sklípků (ve více než v jednom:-)). Naštěstí se šlo celkem brzy spát, takže nohy jsem měla celkem lehké a energie na rozdávání:-). Počasí bylo slunečně krásné, trasa vedla přes vinice a počet závodníků byl příjemně nízký ve srovnání třeba se sériích Run Czechu. Jenom bych vytkla organizátorům nesmyslný čas na registrace od 7-10 hod. ráno, když start byl od 12 hod. Další mínus je, že jsou k dispozici pouze placené fotografie. Můj názor je jasný. Závodník má na závodě uhradit pouze registrační poplatek a tím to končí....Všechno ostatní placený není správné a nedělá to přátele mezi závodníky a organizátory.

13,6 km jsme uběhly za 1:20 min a skončily jsme na 10 a 11 místě ze 113 žen. Převýšení na trase bylo 360 km. Atmosféra závodu byla velmi příjemná a méně komerční než třeba RunCzech. V příštím roce bych se proto další výzvy ráda zúčastnila.

Nahoru a dolu v Liberci

5.10. jsem se vydala podruhé na druhý ročník závodu v Liberci. Jedná se o závod ze série Run Czech. Tento závod se nazývá Nature Run Liberec. Jak už název napovídá, důležitou misí je propragace eko-stylu. To znamená, že se organizátoři snaží o maximálně přívětivý postoj k přírodě od recyklace odpadků až po speciální eko ceny. Trasa závodu je velmi jednoduchá na zapamatování...pořád nahoru a potom pořád dolů:-). Minulý rok jsem se vydala na delší půlmaratonskou trasu. Letos jsem se ale nějak zvlášť necítila být ve formě, takže ta půlka půlky mi úlně stačily:-). Liberec mám moc ráda a závod je celkově fajn. Minulý rok teda byly asi lepší výhledy, ale to že jsem nedoběhla až k přehradě, byla prostě moje chyba:-).Jednu výtku jsme ale s Kačkou a Davidem našly. Run Czech prostě přitahuje už velkou hromadu lidí. Proto si hlavně na začátku závodu člověk uvědomí, že je možná lepší účastnit se menších akcí, kde má člověk víc prostoru a nemusí se v některých částech pomalu šoupat.

Ještě bych ráda podotkla, že počasí opravdu nepřálo. Byla zima a celou dobu dost citelně pršelo. Stejně ale jako na letošním maratonu, tohle jsou podmínky který mi dost vyhovují, a proto výsledek 1:09 na 12km a 250m převýšení nebyl vůbec špatný.