Po večeru ve sklípku byla Výzva v Mikulově opravdu výzvou

Minulou sobotu jsme se zúčastnily s Kačkou posledního závodu série Rock Point Horské Výzvy. Jak už název napovídá, jde o sérii trailových kopečkových závodu. Předchozí akce byly na Šumave, v Krkonoších, Beskydech, Krušných horách, v Jeseníkách

a na Sázavě atd. Závodníci si mohli vybrat z trasy 26 km a poloviční 13 km. Stejnou trasu bylo možné si vybrat i pro běh se psy. Závodní sobota byl den jako z učebnice krásných dnů. Protože se závod běžel v samém centru jižní Moravy, tak příprava nemohla být jinde, než v jednom z místních sklípků (ve více než v jednom:-)). Naštěstí se šlo celkem brzy spát, takže nohy jsem měla celkem lehké a energie na rozdávání:-). Počasí bylo slunečně krásné, trasa vedla přes vinice a počet závodníků byl příjemně nízký ve srovnání třeba se sériích Run Czechu. Jenom bych vytkla organizátorům nesmyslný čas na registrace od 7-10 hod. ráno, když start byl od 12 hod. Další mínus je, že jsou k dispozici pouze placené fotografie. Můj názor je jasný. Závodník má na závodě uhradit pouze registrační poplatek a tím to končí....Všechno ostatní placený není správné a nedělá to přátele mezi závodníky a organizátory.

13,6 km jsme uběhly za 1:20 min a skončily jsme na 10 a 11 místě ze 113 žen. Převýšení na trase bylo 360 km. Atmosféra závodu byla velmi příjemná a méně komerční než třeba RunCzech. V příštím roce bych se proto další výzvy ráda zúčastnila.

Nahoru a dolu v Liberci

5.10. jsem se vydala podruhé na druhý ročník závodu v Liberci. Jedná se o závod ze série Run Czech. Tento závod se nazývá Nature Run Liberec. Jak už název napovídá, důležitou misí je propragace eko-stylu. To znamená, že se organizátoři snaží o maximálně přívětivý postoj k přírodě od recyklace odpadků až po speciální eko ceny. Trasa závodu je velmi jednoduchá na zapamatování...pořád nahoru a potom pořád dolů:-). Minulý rok jsem se vydala na delší půlmaratonskou trasu. Letos jsem se ale nějak zvlášť necítila být ve formě, takže ta půlka půlky mi úlně stačily:-). Liberec mám moc ráda a závod je celkově fajn. Minulý rok teda byly asi lepší výhledy, ale to že jsem nedoběhla až k přehradě, byla prostě moje chyba:-).Jednu výtku jsme ale s Kačkou a Davidem našly. Run Czech prostě přitahuje už velkou hromadu lidí. Proto si hlavně na začátku závodu člověk uvědomí, že je možná lepší účastnit se menších akcí, kde má člověk víc prostoru a nemusí se v některých částech pomalu šoupat.

Ještě bych ráda podotkla, že počasí opravdu nepřálo. Byla zima a celou dobu dost citelně pršelo. Stejně ale jako na letošním maratonu, tohle jsou podmínky který mi dost vyhovují, a proto výsledek 1:09 na 12km a 250m převýšení nebyl vůbec špatný.

Hostivice Run 2019

V neděli 19.5. se konal běh v Hostivicích u Prahy. Na tomto závodě si můžete vybrat z tras 5 km, 10 km nebo půlmaratonu podle vaší chuti a formy. Závodu jsme se zůčastnili už minulý rok, kdy se nám moc líbila atmosféra a organizace, takže jsme neváhali ani letos. Já upřímně ještě od maratonu nenazula běžecké boty, takže jsem tušila, že se nebude jednat úplně o honění rekordů:-). Dalším nemilým znamením bylo teplo, který se dostavilo po šňůře děštivých dnů.Teplo fakt nedávám, tím více když se běží kolem rybníků, to pak moje myšlenky jsou jenom u nutkání skočit do těch žabinců. Já jsem se rozhodla zaregistrovat pro nejdelší trať, protože bych vnitřně nebyla s ničím kratším spokojená. V případě Hostivice Runu jde o 2 kolečka po 10 km trati. Hned po startu jsem si uvědomila, že jsem přes ten rok nějak zapomněla na to, jak ta je cesta rovná a člověk vidí celou dobu daaaleko před sebe. To mě upřímně ničilo celou první polovinu. Všechno mi pomalu ubíhalo, nedokázala jsem se vnitřně hecnout, pořád jenom rovinu, rovina a výhled na běžce daleko přede mnou. Čas jsem si ale držela celkem fajn a to pomohlo asi k tomu, že se mi to v hlavě na druhé části přecvaklo a začala jsem si běh užívat. Jenom ta řepka všude kolem mě neskutečně rozčilovala a to nejsem žádný alergik, jenom protibabišovec. Závodníků bylo v druhém kole už jako šafránu, protože větší část si doběhla pro medaily po prvním 10 km kole. Nudnou rovnou část po betonu jsem nějak zvládla a pak už čekala pouze asi 3 km dlouhá část kolem rybníků, které jsou u Hostivic. A to je už něco, co mě baví. Sebrat poslední síly, přeběhnout pár lidí, užít si zajímavý terén a s rukama nad hlavou doběhnout do cíle. Pro závodníky je vždy připravený pasta bufet v místní restauraci. Běžci si můžou užít all you can eat těstoviny, zmrzku a dát kafe a pak spokojeně jít padnout za vlast:-). Což se i stalo:-). Hostivice jsou fajn závod. Žádná masová záležitost, dobrá organizace, podpora charit atd. Jenom já upřímně nejsem fanoušek závodu, kdy se běží 70% času rovně po asfaltce mezi polema. V tom myslím, má Ledeč Run velkou výhodu:-).

https://www.hostivicerun.cz/